Divočina je místo, kde příroda funguje sama, bez zásahu člověka. V divočině rostou stromy, květiny a byliny tak, jak to příroda sama naplánovala, a zvířata zde žijí podle svých přirozených potřeb. I v České republice máme kousky takové přírody. Najdete je v národních parcích, národních přírodních rezervacích i na místech soukromých.  Divočina, to jsou místa ponechaná jen sama sobě a obdivu ohleduplných návštěvníků: tisíciletá rašeliniště, pralesy v národních parcích či volně tekoucí řeky, které si vybírají svou cestu bez lidského zásahu.

Divočina je zásadní pro udržení rovnováhy v přírodě i jako studnice vědění pro člověka. Poskytuje útočiště pro vzácné druhy rostlin a živočichů, které by jinak mohly úplně vymizet. Divočina také přispívá k čistotě vody a vzduchu, protože přírodní procesy, které zde probíhají, pomáhají udržovat zdravé životní prostředí. Kromě toho nám divočina umožňuje zažít přírodu v její nejčistší podobě a ukazuje nám, jakým přírodním procesům bychom měli uzpůsobit hospodaření v jiných částech naší země.

Divoká příroda hraje klíčovou roli v ochraně klimatu. Lesy, mokřady a jiné přírodní oblasti absorbují oxid uhličitý z atmosféry, čímž pomáhají zpomalovat změnu klimatu. Když přírodu necháme růst a rozvíjet se přirozeně, můžeme lépe čelit klimatickým výzvám, protože zdravé rozmanité ekosystémy fungují jako přirozená klimatická ochrana. Ochrana divoké přírody tedy není jen o zachování krásných míst, ale i o zajištění stabilního klimatu pro budoucí generace.

Plochy divočiny navíc dokáží zadržet v krajině více vody než přehradní nádrž. Mohou být územími, kde se voda bezpečně rozlije a díky tomu chrání lidská sídla. V obdobích sucha nashromážděná podzemní voda udržuje průtok v potocích a řekách a umožňuje krajině i člověku lepší přežití suchého období. Divoká příroda také dokáže pohltit velké množství uhlíku, což přispívá ke zmírnění dopadů klimatické změny.

Národní parky chrání vzácnou přírodu a umožňují jí, aby se vyvíjela přirozeně, bez zásahu člověka. Jsou důležité nejen pro udržení zdravého životního prostředí a klimatu, ale také pro vědecký výzkum a vzdělávání. Národní parky nám dávají prostor, kde můžeme zažít divočinu a odpočinout si od každodenního života. Péče o národní parky zahrnuje ochranu přírody a podporu přirozených procesů, které zde probíhají.

V národních parcích se s lesy hospodaří tak, aby se co nejvíce přiblížily přirozeným procesům. V některých částech se lesy ponechávají zcela bez zásahů, aby se mohly vyvíjet přirozeně. V jiných částech, hlavně v těch okrajových, se hospodaří přírodě blízkým způsobem. Cílem není produkce dřeva, ale zachování zdravé a pestré přírody.

Obce v národních parcích mají určitá omezení, aby se zachovala jejich přírodní a kulturní hodnota. Při vyhlašování parku se hranice (zonace) nastavují tak, aby rozvoj obcí nebyl zbytečně omezen, ale zároveň aby příroda mimo obce byla chráněna před nadměrnou výstavbou. Turistická infrastruktura, jako jsou cesty a odpočívadla, by měla být přizpůsobena tomu, aby návštěvníci mohli park šetrně využívat. Plány rozvoje obcí v parcích se řídí pravidly danými plánem péče o národní park a územními plány obcí, které musí být v souladu se zonací parku.

Když se území stane národním parkem, turistické využití se často zlepší. Národní parky podporují rekreační aktivity, ale zároveň chrání nejcennější části přírody, kam je vstup omezen na turistické trasy. Správy národních parků spolupracují s obcemi a dalšími subjekty na rozvoji a údržbě turistických zařízení, aby návštěvníci mohli bezpečně a ohleduplně využívat krásy parku.

Obce v národním parku mají možnost čerpat speciální finanční prostředky, které mohou použít na svůj rozvoj. Tyto prostředky pocházejí z různých dotačních programů, které často zvýhodňují obce v národních parcích. Turisté a nabídka služeb pro ně (ubytování, stravování, průvodci divočinou) zvýší příjmy místním podnikatelům i obcím a přinese nové pracovní příležitosti. Rozvoj obcí v parku musí být v souladu s pravidly ochrany přírody, která jsou stanovena v plánech péče o národní park.

V národních parcích je třeba pečlivě regulovat počet zvěře, aby nedošlo k poškození lesa a mohl probíhat přirozený vývoj přírody. Myslivecké hospodaření zde provádí správa národního parku, která se stará o udržení rovnováhy v přírodě. Počet zvěře se reguluje odlovem, přičemž hlavním cílem je ochrana přírody, nikoli získání trofejí. Správa parku může v některých případech pověřit další osoby, aby s lovem pomohly.

Vyhlášení národního parku obvykle přináší regionu ekonomický rozvoj. Obce v parku získávají více prostředků a mají větší šanci uspět v dotačních programech. Dobře řízený turistický ruch, založený na únosnosti prostředí, přináší vyšší příjmy z turismu pro obce i soukromé podnikatele. Investice do ubytovacích kapacit, turistické infrastruktury i celkové modernizace obcí přináší nové pracovní příležitosti, zelené inovace a podporuje místní hospodářství. 

Národní parky se řídí zákonem o ochraně přírody a krajiny. Každý národní park má své dokumenty jako je např. plán péče nebo zonace (rozdělení území na jednotlivé zóny péče). O stěžejních dokumentech, které určují rozvoj jednotlivých národních parků rozhodují Rady národních parků. V nich jsou jak zástupci správy národních parků tak vědci, krajští i obecní zastupitelé nebo místní podnikatelé.

Národní parky mají své vlastní správy, které se starají o ochranu a údržbu parku. Tyto správy financují svou činnost především z příspěvků od státu, dotací a výnosů z prodeje dřeva. Peníze jsou využívány na ochranu přírody, vzdělávání veřejnosti a podporu udržitelného turismu. Správy parku se snaží využívat finance efektivně, aby splnily cíle ochrany přírody.

Návrh na vyhlášení nového národního parku vychází ve většině případů od Ministerstva životního prostředí, které předem konzultuje záměr s obcemi a kraji v dané oblasti, ale například i s Agenturou ochrany přírody a krajiny. Po projednání připomínek připraví ministerstvo návrh zákona o vyhlášení parku. Tento zákon musí projít mezirezortním připomínkovým řízením a musí ho schválit vláda, parlament, senát a nakonec prezident ČR. Pokud je zákon přijat, vzniká nový národní park.

Požáry jsou přirozenou součástí přírody, ale je důležité zabránit požárům, které by mohly ohrozit lidské životy a majetek. Hasiči a správa parku spolupracují na prevenci a cvičí se na zvládání požárů v terénu. Důležité je také předcházet požárům způsobeným lidmi, například zákazem pálení klestí během sucha či rozdělávání ohně v lese. Ochrana před požáry vyžaduje nejen správná opatření, ale i financování a dobrou technickou vybavenost.

Svým podpisem podporujete úsilí o zachování a rozšíření divokých míst v České republice. Každý podpis pomáhá ukázat, že nám na ochraně přírody záleží. Dává váhu našemu společnému hlasu a našemu úsilí o ochranu cenných území. Vaše podpora může přispět k tomu, že se divoká příroda dostane na přední místa v rozhodování, především při tvorbě zákonů a pravidel pro ochranu přírody. Svým podpisem tedy přispíváte k tomu, aby i naše vnoučata a pravnoučata mohla zažít krásu a klid divoké přírody.