Národní parky v Česku jsou momentálně vážně ohroženy kvůli navrhovaným změnám v zákoně o ochraně přírody. Poslanci ANO, SPD a ODS navrhují úpravy, které by zásadně oslabily ochranu našich nejvzácnějších přírodních území.

Například návrhy poslance Jana Bureše (ODS) by

• umožnily kácení i v těch nejcennějších oblastech národních parků,
• otevřely dveře developerské výstavbě a masovému turismu,
• podřídily péči o lesy národních parků pravidlům pro hospodářské lesy,
• zrušily dosavadní dohodu na zonaci a zásadách péče
• a v důsledku zcela popřely smysl národních parků jako útočiště divoké přírody.

Pokud se tyto změny schválí

• budou se moct těžit i nejvzácnější lesy,
• příroda ztratí klid a prostor pro obnovu,
• ještě více ubude druhové rozmanitosti i schopnosti krajiny čelit klimatické krizi
• a národní parky ztratí svůj smysl.

Zároveň poslanci ANO a SPD blokují vznik Národního parku Křivoklátsko, na kterém se pracuje už více než 20 let. Přitom to může být poslední šance ho vyhlásit. Proto je tak důležité, aby byl NP Křivoklátsko vyhlášen teď, v tomto volebním období.

Více informací najdete například v našich článcích:
👉 ANO a SPD proti přírodě
👉 Poslanec ODS navrhl zlikvidovat národní parky. Myslí to vážně.

Je teď na nás všech, abychom se ozvali a nedovolili, aby se divoká příroda stala obětí politikaření.

Chráněná krajinná oblast (CHKO) Křivoklátsko už desítky let chrání cennou krajinu, ale národní park (NP) nabízí vyšší stupeň ochrany a odpovídá významu tohoto území. Křivoklátsko je jedním z nejzachovalejších komplexů listnatých lesů ve střední Evropě, domovem vzácných druhů rostlin a živočichů a má vysokou přírodní i vědeckou hodnotu.

V CHKO se běžně lesnicky hospodaří a mimo vyhlášené rezervace dochází ke kácení stromů. Stromy tak většinou nemají šanci dožít se svého přirozeného stáří (250–500 let) a zemřít přirozenou cestou. I při šetrném hospodaření tak není možné zajistit ochranu celého spektra biodiverzity – některé vzácné druhy totiž potřebují k životu staré, odumírající nebo tlející stromy, které v běžně obhospodařovaném lese chybí.

Jaký je mezi CHKO a NP rozdíl? 

CHKO umožňuje širší škálu hospodářských činností, zatímco NP klade důraz na dlouhodobou ochranu přírody v její přirozené podobě. Zavedení NP neznamená konec turistiky ani života v regionu – naopak, může přinést nové příležitosti v oblasti šetrného turismu, vzdělávání a výzkumu.

Hlavním cílem CHKO je ochrana krajinného rázu, kde se připouští udržitelný rozvoj, hospodaření a osídlení. Hlavním cílem NP je ale ochrana přírodních ekosystémů, samovolných přírodních procesů a celkově nejcennějších částí přírody – člověk tu hraje druhotnou roli. NP má navíc oproti CHKO tzv. zónu přírodní, kde se příroda ponechává sama sobě.

Měli bychom usilovat o zachování toho nejcennějšího z přírody Křivoklátska i pro budoucí generace – a k tomu je národní park nejvhodnějším nástrojem.

Svým podpisem podporujete úsilí o zachování a rozšíření divokých míst v České republice. Každý podpis pomáhá politikům ukázat, že existuje velké množství lidí, kterým na ochraně přírody záleží. Dává váhu našemu společnému hlasu a našemu úsilí o lepší ochranu cenných území. 

Když výzvu předáme poslancům a poslankyním, senátorům a senátorkám a panu prezidentovi, vaše podpora přispěje k tomu, že se divoká příroda dostane na přední místa v jejich rozhodování. Svým podpisem tedy přispíváte k tomu, aby i naše vnoučata a pravnoučata mohla zažít krásu a klid naší nejcennější přírody.
 

Divočina je místo, kde příroda funguje sama, bez zásahu člověka. V divočině rostou stromy, květiny a byliny tak, jak to příroda sama naplánovala, a zvířata zde žijí podle svých přirozených potřeb. I v České republice máme kousky takové přírody. Najdete je v národních parcích, národních přírodních rezervacích i na místech soukromých.  Divočina, to jsou místa ponechaná jen sama sobě a obdivu ohleduplných návštěvníků: tisíciletá rašeliniště, pralesy v národních parcích či volně tekoucí řeky, které si vybírají svou cestu bez lidského zásahu.

Divočina je zásadní pro udržení rovnováhy v přírodě i jako studnice vědění pro člověka. Poskytuje útočiště pro vzácné druhy rostlin a živočichů, které by jinak mohly úplně vymizet. Divočina také přispívá k čistotě vody a vzduchu, protože přírodní procesy, které zde probíhají, pomáhají udržovat zdravé životní prostředí. Kromě toho nám divočina umožňuje zažít přírodu v její nejčistší podobě a ukazuje nám, jakým přírodním procesům bychom měli uzpůsobit hospodaření v jiných částech naší země.

Divoká příroda hraje klíčovou roli v ochraně klimatu. Lesy, mokřady a jiné přírodní oblasti absorbují oxid uhličitý z atmosféry, čímž pomáhají zpomalovat změnu klimatu. Když přírodu necháme růst a rozvíjet se přirozeně, můžeme lépe čelit klimatickým výzvám, protože zdravé rozmanité ekosystémy fungují jako přirozená klimatická ochrana. Ochrana divoké přírody tedy není jen o zachování krásných míst, ale i o zajištění stabilního klimatu pro budoucí generace.

Plochy divočiny navíc dokáží zadržet v krajině více vody než přehradní nádrž. Mohou být územími, kde se voda bezpečně rozlije a díky tomu chrání lidská sídla. V obdobích sucha nashromážděná podzemní voda udržuje průtok v potocích a řekách a umožňuje krajině i člověku lepší přežití suchého období. Divoká příroda také dokáže pohltit velké množství uhlíku, což přispívá ke zmírnění dopadů klimatické změny.

Národní parky chrání vzácnou přírodu a umožňují jí, aby se vyvíjela přirozeně, bez zásahu člověka. Jsou důležité nejen pro udržení zdravého životního prostředí a klimatu, ale také pro vědecký výzkum a vzdělávání. Národní parky nám dávají prostor, kde můžeme zažít divočinu a odpočinout si od každodenního života. Péče o národní parky zahrnuje ochranu přírody a podporu přirozených procesů, které zde probíhají.

V národních parcích se s lesy hospodaří tak, aby se co nejvíce přiblížily přirozeným procesům. V některých částech se lesy ponechávají zcela bez zásahů, aby se mohly vyvíjet přirozeně. V jiných částech, hlavně v těch okrajových, se hospodaří přírodě blízkým způsobem. Cílem není produkce dřeva, ale zachování zdravé a pestré přírody.

Obce v národních parcích mají určitá omezení, aby se zachovala jejich přírodní a kulturní hodnota. Při vyhlašování parku se hranice (zonace) nastavují tak, aby rozvoj obcí nebyl zbytečně omezen, ale zároveň aby příroda mimo obce byla chráněna před nadměrnou výstavbou. Turistická infrastruktura, jako jsou cesty a odpočívadla, by měla být přizpůsobena tomu, aby návštěvníci mohli park šetrně využívat. Plány rozvoje obcí v parcích se řídí pravidly danými plánem péče o národní park a územními plány obcí, které musí být v souladu se zonací parku.

Když se území stane národním parkem, turistické využití se často zlepší. Národní parky podporují rekreační aktivity, ale zároveň chrání nejcennější části přírody, kam je vstup omezen na turistické trasy. Správy národních parků spolupracují s obcemi a dalšími subjekty na rozvoji a údržbě turistických zařízení, aby návštěvníci mohli bezpečně a ohleduplně využívat krásy parku.

Obce v národním parku mají možnost čerpat speciální finanční prostředky, které mohou použít na svůj rozvoj. Tyto prostředky pocházejí z různých dotačních programů, které často zvýhodňují obce v národních parcích. Turisté a nabídka služeb pro ně (ubytování, stravování, průvodci divočinou) zvýší příjmy místním podnikatelům i obcím a přinese nové pracovní příležitosti. Rozvoj obcí v parku musí být v souladu s pravidly ochrany přírody, která jsou stanovena v plánech péče o národní park.

V národních parcích je třeba pečlivě regulovat počet zvěře, aby nedošlo k poškození lesa a mohl probíhat přirozený vývoj přírody. Myslivecké hospodaření zde provádí správa národního parku, která se stará o udržení rovnováhy v přírodě. Počet zvěře se reguluje odlovem, přičemž hlavním cílem je ochrana přírody, nikoli získání trofejí. Správa parku může v některých případech pověřit další osoby, aby s lovem pomohly.

Vyhlášení národního parku obvykle přináší regionu ekonomický rozvoj. Obce v parku získávají více prostředků a mají větší šanci uspět v dotačních programech. Dobře řízený turistický ruch, založený na únosnosti prostředí, přináší vyšší příjmy z turismu pro obce i soukromé podnikatele. Investice do ubytovacích kapacit, turistické infrastruktury i celkové modernizace obcí přináší nové pracovní příležitosti, zelené inovace a podporuje místní hospodářství. 

Národní parky se řídí zákonem o ochraně přírody a krajiny. Každý národní park má své dokumenty jako je např. plán péče nebo zonace (rozdělení území na jednotlivé zóny péče). O stěžejních dokumentech, které určují rozvoj jednotlivých národních parků rozhodují Rady národních parků. V nich jsou jak zástupci správy národních parků tak vědci, krajští i obecní zastupitelé nebo místní podnikatelé.

Národní parky mají své vlastní správy, které se starají o ochranu a údržbu parku. Tyto správy financují svou činnost především z příspěvků od státu, dotací a výnosů z prodeje dřeva. Peníze jsou využívány na ochranu přírody, vzdělávání veřejnosti a podporu udržitelného turismu. Správy parku se snaží využívat finance efektivně, aby splnily cíle ochrany přírody.

Návrh na vyhlášení nového národního parku vychází ve většině případů od Ministerstva životního prostředí, které předem konzultuje záměr s obcemi a kraji v dané oblasti, ale například i s Agenturou ochrany přírody a krajiny. Po projednání připomínek připraví ministerstvo návrh zákona o vyhlášení parku. Tento zákon musí projít mezirezortním připomínkovým řízením a musí ho schválit vláda, parlament, senát a nakonec prezident ČR. Pokud je zákon přijat, vzniká nový národní park.

Požáry jsou přirozenou součástí přírody, ale je důležité zabránit požárům, které by mohly ohrozit lidské životy a majetek. Hasiči a správa parku spolupracují na prevenci a cvičí se na zvládání požárů v terénu. Důležité je také předcházet požárům způsobeným lidmi, například zákazem pálení klestí během sucha či rozdělávání ohně v lese. Ochrana před požáry vyžaduje nejen správná opatření, ale i financování a dobrou technickou vybavenost.